Jaromír Krejcar vybavil každý pokoj soukromým balkónem, když se otevřela okna, stala se z pokoje otevřená lodžie

Dvacet let chátrání. Na Slovensku usilují o vyvlastnění a záchranu slavné funkcionalistické památky

Jde o jednu z nejvýznamnějších funkcionalistických památek v Evropě, navštívíte ji ale jen těžko. Lázeňský dům Machnáč už přes 20 let chátrá, majitelé se o něj totiž odmítají starat. Společnost Jaromíra Krejcara proto přešla k radikálnímu kroku a podala podnět k vyvlastnění této slovenské národní kulturní památky.

Obnova v nedohlednu

Přestože se pokladům avantgardní architektury meziválečného období už dlouhou dobu věnuje patřičná pozornost a péče, stále můžeme narazit na pár příkladů, které bezútěšně chátrají. Rozsáhlou rekonstrukcí podle původních plánů prošla například brněnská vila Tugendhat nebo budova školy Bauhaus v Desavě a dalších úspěšných obnov nadále přibývá.

V případě funkcionalistického klenotu mezinárodního formátu, který najdeme v Trenčianských Teplicích na Slovensku, je však obnova stále v nedohlednu. Řeč je o Lázeňském domě Machnáč z přelomu 20. a 30. let minulého století od pražského architekta mezinárodního věhlasu Jaromíra Krejcara.

Jaromír Krejcar, jedna z hlavních postav československé meziválečné avantgardy, je podepsán hned pod několika funkcionalistickými památkami. Jak píše Rostislav Švácha ve své knize Od moderny k funkcionalismu, otec revolučního Devětsilu Karel Teige Krejcara právem označil za „iniciátora a předního vůdce nového hnutí československé architektury“. Byl to totiž právě Jaromír Krejcar, který svým obchodně-administrativním domem Olympic ve Spálené ulici na Novém Městě započal éru výstavby skutečných paláců nové doby, které svými lyrickými tvary a poetickými světelnými reklamami razil cestu „krásnějším zítřkům“.

Na střeše obytného křídla se kdysi nacházely sluneční lázně s bazénem

Zaoceánská loď v Bílých Karpatech

Roku 1929 vypsala Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků v Praze soutěž na velkolepý lázeňský dům v Trenčianských Teplicích nedaleko Trenčína. Vítězem se stal Jaromír Krejcar, který zde realizoval velkolepý komplex inspirovaný estetikou zaoceánských lodí a parníků.

Léčebný dům tvoří dvě vizuálně i velikostně odlišená křídla, která se vzájemně potkávají na půdorysu ve tvaru písmene T. V delším a také vyšším traktu se nacházely pokoje hostů, v kratším zase společenská část s restaurací, kavárnou a rozlehlou sluneční terasou v patře. Stavba využívající nejmodernějších technologií a funkcionalisty oblíbeného železobetonového skeletu se do okolí otevírá rozměrnými pásovými okny, rampami a terasami připomínajícími skokanské můstky.

Ve své době šlo o jednu z nejdražších staveb v Československu, každý pokoj měl svůj vlastní balkon a velké sklápěcí okno, jehož otevřením se místnost proměnila v otevřenou lodžii. Jaromír Krejcar obeznámený s nejmodernějšími evropskými trendy důsledně pracoval s kontrasty materiálů a barev po vzoru slavného Bauhausu − okenní rámy s moderními ventilačními zdířkami byly modré, zábradlí červená, gumové podlahy modré a žluté, fasády zase sněhově bílé. Výtvarným prvkem se staly i barevné litinové radiátory kontrastující se střídmým nábytkem z lesklého chromu od designéra Marcela Breuera.

Aktuální havarijní stav léčebného domu Machnáč

Smutný osud

Představit si Machnáč jako nablýskané rekreační středisko lze dnes už jen stěží – objekt totiž už více než dvě dekády chátrá. Smutnému osudu nezabránil ani fakt, že je stavba od roku 1996 chráněna nejvyšším stupněm památkové ochrany na Slovensku a nese tak titul národní kulturní památka. Od uzavření Machnáče na počátku nového milénia objekt několikrát pochybně změnil majitele a bohužel i v rukou současného vlastníka nadále chřadne.

Za nutnou obnovu Machnáče se zasazuje především nezisková organizace Společnost Jaromíra Krejcara složená ze slovenských odborníků na výtvarné umění a architekturu. Právě tato organizace v září 2021 přistoupila k radikálnímu kroku a podala žádost na vyvlastnění památkově chráněného objektu. Společnost již dříve zamýšlela Machnáč od jeho nynějších majitelů odkoupit, ti ale nabídku nepřijali. Pokud nyní soud rozhodne ve prospěch vyvlastnění, získají za nemovitost okolo 416 000 eur.

Dnes jsou interiéry Machnáče již bez původního vybavení, zůstalo ale několik originálních prvků, třeba okna

„Vlastnictví zavazuje k zodpovědnosti. Vlastnit znamená starat se. V případě Lázeňského domu Machnáč v Trenčianských Teplicích však majitelé tuto povinnost dlouho neplnili, z tohoto důvodu je tato mimořádně cenná národní kulturní památka od svého zavření roku 2001 nezabezpečená a přístupná nepovolaným osobám, chátrá a je opakovaně devastovaná,“ vysvětluje svůj krok Společnost Jaromíra Krejcara.

Jak dlouho celý vyvlastňovací proces potrvá a zda se podaří významnou památku československého funkcionalismu zachránit, záleží nyní na slovenských soudech. Zároveň jde o vůbec první podnět k vyvlastnění památkově chráněného objektu na území Slovenska, v České republice rovněž k ničemu takovému dodnes nedošlo. Předpokládá se, že spor bude trvat ještě několik let.

Pokoje Machnáče měly působit jako kajuty záoceánského parníku (vizualizace zamýšlené obnovy)

Možná jednou

Jak by mohl Machnáč jednou vypadat, napovídá návrh památkové obnovy, který vypracoval bratislavský ateliér ô. Architekti Martin Vaga a Martin Kvitkovský se vydali cestou respektující téměř intaktně dochovanou stavbu, která nebyla nikdy výrazně přestavěna a stavebně upravena. Architekti vycházeli především z cenných informací z knihy Lázeňský dům vydané roku 1933 samotným Jaromírem Krejcarem. K dispozici měli i materiálový a restaurátorský průzkum vypracovaný Katedrou restaurátorství Vysoké školy výtvarného umění v Bratislavě.

„Při našem návrhu jsme vycházeli z dílčích architektonicko-historických výzkumů a z původních dobových fotografií, které jsme analyzovali a na základě porovnávání kontrastů převáděli do barevné škály. Objevovali jsme nové prvky zařízení, detaily, struktury, povrchy. Když jsme výsledek modelovali, postupně se nám zobrazoval dům v podobě, v jaké byl k vidění naposledy možná před sedmdesáti lety,“ líčí Martin Kvitkovský.

Podporu Společnosti Jaromíra Krejcara a celou akci na záchranu Machnáče projevila i odborná porota Ceny za architekturu (CE.ZA.AR) Slovenské komory architektů, která lázeňský dům v létě navštívila. Spolu s dalšími odborníky vybízí k obnově této evropsky významné stavby, jejíž vyvlastnění by představovalo první důležitý krok k její záchraně.

Jaromír Krejcar vybavil každý pokoj soukromým balkónem, když se otevřela okna, stala se z pokoje otevřená lodžie

Aktuální havarijní stav léčebného domu Machnáč

Návrh na památkovou obnovu Machnáče vypracoval slovenský ateliér ô

Lázeňský dům Machnáč byl ve své době nejdražší stavbou Československa

Architekti Martin Kvitkovský a Martin Varga důsledně zkoumali původní barevnost, kterou vyvodili jak z restaurátorských zpráv, tak z rozborů původních černobílých fotografií

Původní vybavení Machnáče se neslo v duchu barevné palety německého Bauhausu

Dnes jsou interiéry Machnáče již bez původního vybavení, zůstalo ale několik originálních prvků, jako například okna

Pokoje Machnáče měly působit jako kajuty záoceánského parníku

Okna se dala kompletně odklopit, a tak se pokoj zcela propojil s okolní přírodou

Jaromír Krejcar zde vytvořil mnoho otevřených teras, na kterých mohli návštěvníci odpočívat nebo trávit čas v kavárně

Na střeše obytného křídla se nacházely sluneční lázně s lehátky a bazénkem

Axonometrie

Půdorys 2 NP

Jaromír Krejcar vybavil každý pokoj soukromým balkónem, když se otevřela okna, stala se z pokoje otevřená lodžie

Aktuální havarijní stav léčebného domu Machnáč

Návrh na památkovou obnovu Machnáče vypracoval slovenský ateliér ô

Lázeňský dům Machnáč byl ve své době nejdražší stavbou Československa

Architekti Martin Kvitkovský a Martin Varga důsledně zkoumali původní barevnost, kterou vyvodili jak z restaurátorských zpráv, tak z rozborů původních černobílých fotografií

Původní vybavení Machnáče se neslo v duchu barevné palety německého Bauhausu

Dnes jsou interiéry Machnáče již bez původního vybavení, zůstalo ale několik originálních prvků, jako například okna

Pokoje Machnáče měly působit jako kajuty záoceánského parníku

Okna se dala kompletně odklopit, a tak se pokoj zcela propojil s okolní přírodou

Jaromír Krejcar zde vytvořil mnoho otevřených teras, na kterých mohli návštěvníci odpočívat nebo trávit čas v kavárně

Na střeše obytného křídla se nacházely sluneční lázně s lehátky a bazénkem