Tvary autismu（孤独症的形态）丨Emilie Rážová

Emilie Rážová | Tvary autismu

TVARY AUTISMU

Výchozím bodem pro mou práci byla záliba v psychologii a odchylkách od „normy“. Prvotním cílem bylo přiblížit vnímání světa odlišujících se jedinců.

Vizuální složka se opírá o syndromální patogenezi.

Jelikož poruchy autistického spektra mají svůj původ (mimo jiné) v mozkové struktuře, inspirovala jsem se medicínskými zobrazovacími metodami mozku: rytmus EEG, metoda mikroskopického skenování SEM.

Autismus může být vnímán jako určitá sociální-abstraktní deformace, na kterou odkazuji prostřednictvím přetvoření nádorových buněk, které oproti zdravým vypadají rozleptaně a ztrácí své původní uspořádání, velikost a tvar.

Lidská psýché tvoří abstraktní struktury stejně jako téměř vše kolem nás. Za impozantní považuji mikroorganismy radiolaria, které jsou typické pro své rozličné strukturální vzorce, které fascinovali v 19. století biologa Ernsta Haeckela. Z mřížovců (český ekvivalent rodu radiolaria) absorbuji jejich tvary a křehké vzezření.

Každý jedinec je unikátní a není tomu jinak u autistů, přesto však existují klasifikující příznaky, které tyto jednotlivce „oddělují“. Jedním z nejpovědomějších příznaků autismu je asociální chování (které však není dogmatické) a opakování stereotypních činností. Poruchy autistického spektra se ale vyznačují širší škálou kategorizujících prvků, jimiž jsou například nevhodný či žádný oční kontakt, z pohledu nevědomého člověka podivná řečová skladba, atd.

Skrze tři záběry animace zobrazuji tři (se stereotypním opakováním čtyři) symptomy, které nejsou primárně spojovány s autismem a které vyvolávají úzkost či naplňují autistického jedince klidem.

První záběr interpretuje autistickou tendenci pravidelně opakovat návyky a roztáčet sebe a věci kolem - pokud je jedinci dán prostor věnovat se těmto činnostem, je více méně v klidu. Následující dva záběry zobrazují hypersenzitivní reakce na zvuk a světlo. V rámci zvukových stimulů může autistického jedince vyvést z rovnováhy i nepatrný ruch jako je mlaskání, hučení pračky nebo hluk v otevřených prostorách. Posledním zpracovaným projevem je vnímání intenzity světla, kdy prudká změna stejně tak jako amorfní strukturu deformuje i autistickou duši.